Co byste udělali, kdyby vás dnes večer nikdo nepoznal? Flirtovali s někým, koho byste za denního světla neoslovili? Vydávali se za někoho jiného? Řekli něco, co byste si pod vlastním jménem netroufli? Nebo zašli ještě dál?
Dnes je maska hlavně součástí karnevalu, Halloweenu nebo maškarní. Nasadíte ji, vyfotíte se a za pár hodin jde zase do skříně. Dřív ale mohla znamenat něco mnohem zajímavějšího. Na několik hodin mohla změnit nejen váš obličej. Mohla změnit pravidla.
Najednou nebylo tak snadné poznat, jestli je pod ní bohatý člověk, chudák, muž, žena, někdo vážený nebo někdo, s kým byste se normálně ani nebavili. A pokud ostatní nevěděli, kdo jste, mohli jste si dovolit věci, které by s odkrytou tváří znamenaly ostudu, skandál nebo pořádný problém. Co všechno si lidé dovolili ve chvíli, kdy jim nebylo vidět do tváře?
Ilustrační obrázek vytvořen pomocí AI
K čemu lidé používali masky, než vůbec existovalo maškarní?
Maska je mnohem starší než maškarní. Lidé si zakrývali nebo měnili tvář tisíce let před evropskými karnevaly a rozhodně ne proto, aby vyhráli soutěž o nejlepší kostým.
První masky nevznikly proto, aby člověk vypadal zajímavě. Měly z něj na chvíli udělat někoho – nebo něco – jiného.
Masky se objevovaly při náboženských obřadech, pohřebních rituálech a slavnostech. V různých kulturách mohly představovat božstva, duchy, zemřelé předky, zvířata nebo jiné bytosti. Člověk si tak nenasazoval pouze jiný obličej. Na dobu obřadu nebo představení přijímal jinou roli. Maska mohla symbolicky překračovat hranici mezi každodenním světem a světem bohů, duchů nebo předků.
Úplně jinou roli získaly masky v divadle. V antickém Řecku pomáhaly publiku rychle poznat, koho herec představuje. Na jevišti vystupovali pouze muži – veřejné herectví bylo v tehdejší řecké společnosti mužskou záležitostí. Ženské postavy proto museli hrát také muži a maska pomáhala publiku okamžitě poznat, koho představují. Nešlo přitom jen o muže a ženy nebo známé dělení na komedii a tragédii. Stylizované rysy, výraz a účes mohly napovědět také věk nebo typ postavy.
Maska od začátku nedělala jen to, že zakrývala obličej. Měnila pravidla toho, kým člověk na chvíli mohl být.
A právě tahle schopnost se později dokonale hodila karnevalu.
Proč se během karnevalu mohl svět obrátit vzhůru nohama?
Ve středověké a raně novověké Evropě bylo postavení člověka ve společnosti mnohem pevněji viditelné než dnes. Oblečení, chování i způsob, jakým s vámi ostatní jednali, prozrazovaly, kam patříte.
Karneval ale na chvíli vytvořil svět, ve kterém se běžná pravidla mohla uvolnit. Na pár hodin se mohl sluha převléknout za pána, muž za ženu a vážená autorita se stát terčem veřejného výsměchu. Lidé parodovali mocné, hráli jiné společenské role, pili, bavili se a dovolovali si věci, které by mimo sváteční období budily pohoršení.
Maska k tomu byla dokonalým nástrojem. Když není vidět obličej, mizí část toho, podle čeho vás ostatní zařazují.
Karneval skutečné společenské rozdíly nevymazal. Na několik hodin je ale dokázal rozmazat. A spolu s nimi se rozmazávala i hranice mezi tím, co se sluší, a tím, co si člověk tentokrát dovolí.
A nikde se tahle hra s identitou nerozvinula tak fascinujícím způsobem jako v Benátkách.
Proč byly masky v Benátkách tak oblíbené?
Benátky zjistily, že anonymita je zatraceně návyková.
Masky se zde postupně staly mnohem víc než doplňkem karnevalového kostýmu. Benátky tehdy byly centrem samostatné Benátské republiky, která měla vlastní zákony a stanovovala i období, kdy se lidé směli na veřejnosti pohybovat v maskách. V 18. století se podle dobových pravidel masky nosily například od 5. října do Vánoc a znovu od 26. prosince až do konce karnevalu (tedy několik týdnů trvajícího období oslav před začátkem půstu). Benátky tak nebyly městem masek jen několik dní v roce – anonymní postavy v pláštích a maskách byly po několik měsíců běžnou součástí ulic.
To nabízelo něco mimořádně lákavého: anonymitu.
Maska mohla skrýt tvář, plášť postavu a další součásti oděvu pomáhaly potlačit znaky, podle kterých by člověka ostatní poznali. Najednou nebylo na první pohled tak jasné, koho máte před sebou.
A to nebyla výhoda jen u karetního stolu.
Maska byla perfektní pro flirt. Ještě lepší byla pro flirt s člověkem, se kterým byste se bez ní možná flirtovat vůbec neodvážili.
A na flirtu je koneckonců nejzajímavější chvíle, kdy ještě nevíte, kam povede. Pod maskou nemusela být na první pohled zřejmá identita, společenské postavení ani pověst člověka, který před vámi stál.
Nejdřív mohla přijít přitažlivost. Jméno mohlo počkat.
Ilustrační obrázek vytvořen pomocí AI
Co lidé pod benátskými maskami skutečně dělali?
Benátky byly městem plesů, divadel, heren, slavností a večerní zábavy. Maska k tomu přidávala jednu velmi lákavou možnost: mohli jste vstoupit do společnosti, aniž jste všem kolem okamžitě sdělili, kdo jste.
To usnadňovalo tajná setkání, společenské kontakty i milostná dobrodružství. Anonymita ale přidávala flirtu ještě jednu vrstvu: nemuseli jste vůbec vědět, kdo se skrývá pod maskou člověka před vámi – a on nemusel vědět, kdo jste vy. Společenské postavení, pověst nebo rodinné vazby, které by za běžných okolností ovlivňovaly už samotné oslovení, mohly na chvíli ustoupit do pozadí.
Přitažlivost tak mohla začít ještě dřív, než jste znali jméno člověka před sebou. A pokud jste chtěli, mohlo u toho také skončit.
Maska navíc dokázala alespoň dočasně rozostřit hranice mezi společenskými vrstvami. Neznamenalo to, že společenské rozdíly zmizely. Znamenalo to ale, že první pohled už nemusel okamžitě prozradit, s kým máte tu čest.
A právě nevědomost mohla být součástí hry.
Benátky daly lidem anonymitu. Lidé velmi rychle zjistili, co všechno se s ní dá dělat.
Neznamená to samozřejmě, že každý maskovaný Benátčan vyrážel do ulic za milostným dobrodružstvím. Když ale společnost nabídne lidem způsob, jak na několik hodin skrýt jméno, postavení i tvář, část z nich nevyhnutelně zjistí, že některé věci se bez vlastní identity dělají podstatně snadněji.
A flirt byl ještě ta nevinnější možnost.
Když nikdo neví, kdo jste, mnohem snáz dostanete chuť dělat věci, u kterých byste jinak chtěli, aby vaše jméno zůstalo hodně daleko.
Proč začaly Benátky nošení masek zakazovat?
Masky nebyly problémem proto, že vypadaly divně. Byly problémem proto, že fungovaly až příliš dobře.
Benátské úřady proto používání masek v průběhu staletí opakovaně regulovaly. Už ve 13. století se objevily předpisy namířené proti některým výtržnostem páchaným maskovanými lidmi. Později úřady určovaly, kdy se smějí masky nosit a kde už anonymita není vítaná. Dochovala se například omezení nošení masek v noci, pravidla proti ukrývání zbraní pod převlekem nebo omezení vstupu maskovaných osob na některá místa.
Benátské úřady se tak opakovaně snažily určit hranici mezi karnevalovou svobodou a anonymitou, která už začínala být příliš praktická.
U hazardu to ale bylo překvapivě složitější. Benátčané karetní a kostkové hry milovali natolik, že se je úřadům nedařilo jednoduše potlačit. V roce 1638 proto stát otevřel Il Ridotto, veřejný herní dům, kde mohl hazard probíhat pod kontrolou úřadů.
A tady přichází paradox: hráči museli být u stolů maskovaní. Součástí předepsaného oděvu byla bauta doplněná pláštěm a třírohým kloboukem. Přístup byl formálně veřejný, vysoké sázky ale znamenaly, že si hraní mohli dovolit hlavně bohatí a šlechta.
Zatímco jinde anonymitu úřady omezovaly, v Ridottu ji naopak předepsaly jako součást hry.
Ilustrační obrázek vytvořen pomocí AI
Která benátská maska vám dovolila jíst a která vás umlčela?
Benátská maska nebyla jedna univerzální věc. Některé typy měly tak charakteristický tvar a způsob nošení, že dokázaly změnit nejen vzhled člověka, ale i to, jak se během večera mohl chovat.
Bauta – anonymita bez sundávání masky
Bauta patří mezi nejznámější benátské masky. Zakrývala velkou část obličeje a její výrazně vystouplá spodní část vytvářela kolem úst dostatek prostoru. To mělo velmi praktickou výhodu: člověk mohl jíst a pít, aniž by musel odhalit svou tvář. Tvar masky navíc částečně měnil způsob, jakým zněl hlas, takže anonymita nekončila jen u obličeje.
Bauta se často nosila spolu s černým pláštěm a třírohým kloboukem. Celek tak zakrýval nejen tvář, ale i část postavy a další znaky, podle kterých by mohl být člověk snadněji rozpoznán.
Právě v tom byla její síla. Neměla z vás udělat konkrétní postavu. Měla co nejvíc zkomplikovat odpověď na otázku, kdo se pod ní vlastně skrývá.
Moretta – maska, která vás donutila mlčet
Moretta byla úplně jiná. Malá oválná maska z černého sametu byla spojována především s ženami. A nejpodivnější na ní nebyla její barva ani tvar. Byl to způsob, jakým držela na obličeji.
Uvnitř měla malý knoflík či úchyt, který nositelka držela mezi zuby. Ano, skutečně. Aby maska zůstala na místě, musela mít žena ústa zavřená. Dokud masku měla nasazenou, nemohla mluvit.
Černá sametová maska. Zakrytá tvář. Žádné jméno. A dokud ji nesundala, ani jediné slovo. Benátčané zjevně rozuměli tajemství velmi dobře.
Právě proto se s morettou pojí označení servetta muta neboli „němá služebná“. Černá maska skryla tvář, žena mlčela a člověk před ní si musel domýšlet nejen její identitu, ale i její úmysly.
V prostředí, kde byla anonymita součástí společenské hry a flirtu, měla tahle nucená tajemnost svoje kouzlo. Někdy zkrátka dokázalo být to, co člověk nemohl říct, zajímavější než to, co říct mohl.
Ilustrační obrázek vytvořen pomocí AI
Chováme se jinak, když nikdo neví, kdo jsme?
Maska vám totiž nedala jen jiný obličej. Dala vám také možnost chovat se jinak.
Psychologie pro podobné situace používá pojem deindividuace. Zjednodušeně jde o situaci, kdy je naše individuální identita méně výrazná – například protože jsme anonymní nebo splýváme s davem – a to může ovlivnit naše chování.
Neznamená to, že si člověk nasadí masku a okamžitě začne porušovat pravidla. Anonymita sama o sobě z nikoho nedělá výtržníka. Může ale změnit pocit osobní rozpoznatelnosti a odpovědnosti a zároveň posílit vliv toho, co dělá skupina kolem nás.
Hlučné historické karnevaly, převracení rolí, tajná setkání i benátská posedlost anonymitou tak začínají dávat ještě o něco větší smysl.
Možná nebylo nejdůležitější, koho maska zobrazovala. Důležitější bylo, koho schovala.
Co tedy chcete dnes večer schovat vy?
Historické masky měnily identitu. Dnešní masky na obličej to umějí taky – jen máme trochu větší výběr. Otázka tedy není pouze, jakou masku si vezmete. Otázka je, co chcete, aby s vámi udělala.
Chci být někdo úplně jiný
Tady už nejde jen o to, aby maska schovala část obličeje a trochu ztížila poznání. Má vytvořit někoho – nebo něco úplně jiného.
Právě k tomu slouží celoobličejové masky. Dokážou překrýt velkou část rysů, podle kterých vás lidé běžně poznávají, a nahradit je novou tváří. Zvíře, čert, čarodějnice, klaun, filmová nebo jiná postava či bytost, kterou byste za běžného pondělního rána v kanceláři vysvětlovali jen velmi obtížně.
Tady přežívá jedna z nejstarších funkcí masky: na chvíli přijmout jinou tvář a jinou roli.
Chci, aby mě poznali… ale ne úplně
Na to jsou škrabošky a masky přes oči skoro dokonale vymyšlené. Škraboška nedělá tu nejzajímavější věc tím, co schová. Ale tím, co nechá vidět.
Oči jsou částečně skryté, ústa zůstávají odkrytá a člověk před vámi pořád ví, s kým přibližně má tu čest. Přibližně.
A Benátky už před několika staletími zjistily, že pro flirt je někdy „přibližně“ mnohem zajímavější než „určitě“.
Chci, aby litovali, že mě poznali
A potom jsou tu samozřejmě situace, kdy tajemství vůbec nestačí.
Démoni, zombie, monstra, šílení klauni a další halloweenské a hororové masky mají úplně opačný úkol než elegantní škraboška.
Nechcete nenápadně skrýt svou identitu. Chcete, aby člověk před vámi na chvíli zapomněl, že pod tou věcí vůbec nějakou máte.
Proč si tedy lidé zakrývali obličej?
Důvodů byly za tisíce let stovky. Lidé chtěli představovat boha, ducha nebo postavu. Chtěli hrát divadlo. Převrátit společenská pravidla. Skrýt své postavení. Prožít tajné milostné dobrodružství. Zůstat v anonymitě. Nebo si jednoduše na jeden večer dovolit být někým jiným.
Maska se měnila. Důvod, proč nás fascinuje, ale zůstal překvapivě podobný.
Od historických karnevalů se toho možná změnilo méně, než si myslíme. Pořád si nasazujeme masku kvůli tomu zvláštnímu pocitu, že na chvíli nemusíme být člověkem, kterého každé ráno vidíme v zrcadle.
A možná je na masce nejzajímavější právě tohle: Když nikdo nevidí vaši tvář, otázka už nezní jen „Kdo jste?“. Mnohem zajímavější je: „Kým si dnes večer dovolíte být?“
Autor článku: Katerina Kralova
Nejčastější dotazy o maškarních maskách a jejich výběru
K čemu lidé nosili masky a proč si zakrývali obličej?
Masky v historii nesloužily jen jako ozdoba. Objevovaly se při obřadech, v divadle, při slavnostech a později také na karnevalech a maškarních. Zakrytí tváře umožňovalo přijmout jinou roli a v některých prostředích také částečně skrýt vlastní identitu. Dnešní karnevalové masky mají především zábavnou funkci – pomáhají během několika sekund změnit vzhled a dotvořit postavu na karneval, Halloween, maškarní nebo tematickou párty.
Jak vybrat karnevalovou masku na maškarní nebo párty?
Nejdříve si ujasněte, jakého efektu chcete dosáhnout a jak dlouho budete masku nosit. Na elegantní maškarní ples může být praktičtější lehká škraboška, která nechává většinu obličeje odkrytou. Pokud se chcete proměnit v konkrétní postavu, zvíře nebo monstrum, vybírejte spíše z masek na obličej. Při delším nošení myslete také na hmotnost, upevnění, výhled a možnost pohodlně dýchat.
Jaký je rozdíl mezi škraboškou a celoobličejovou maskou?
Škraboška obvykle zakrývá pouze oblast kolem očí, takže se v ní snadněji mluví, jí a pije a dobře se hodí například na ples. Celoobličejová nebo celohlavová maska naopak dokáže výrazněji změnit identitu postavy a může zakrývat většinu obličeje nebo i celou hlavu. Je proto vhodná tam, kde je důležitý výrazný vizuální efekt. Při výběru vždy zvažte, zda chcete především elegantní doplněk, nebo kompletní proměnu.
Je lepší latexová, plastová, nebo silikonová maska?
Každý materiál má jiné vlastnosti. Latexové masky bývají pružné a dobře se hodí pro výrazné obličeje, monstra a hororové postavy. Plastové masky jsou pevnější a často lehké, takže se hodí i pro jednodušší převleky nebo polomasky. Silikonové masky mohou nabídnout velmi propracovaný a realistický vzhled. Nerozhodujte se ale pouze podle materiálu – důležitý je konkrétní střih, velikost, hmotnost, větrání a způsob nasazení.
Jakou masku zvolit na ples a jakou na Halloween?
Na společenskou akci většinou lépe fungují elegantní masky na ples a zdobené škrabošky, které nechávají část obličeje odkrytou. Na Halloween je naopak možné pracovat s výraznější proměnou – oblíbené jsou monstra, kostlivci, zombie, klauni nebo známé hororové postavy. Masku proto vybírejte nejen podle vzhledu, ale také podle prostředí a charakteru akce.
Může maska nahradit celý karnevalový kostým?
Ano, výrazná maska může fungovat i s jednoduchým oblečením, zejména pokud sama jednoznačně představuje konkrétní postavu nebo bytost. Pro propracovanější výsledek je ale vhodné sladit ji s odpovídajícími karnevalovými kostýmy nebo alespoň s několika tematickými doplňky ke kostýmu. U výrazné masky často stačí správná paruka, plášť, rukavice nebo rekvizita a převlek působí mnohem uceleněji.
Na co dát pozor, aby byla maska pohodlná a bezpečná?
Maska by neměla tlačit, padat do očí ani výrazně omezovat zorné pole nebo dýchání. To je důležité zejména při tanci, pohybu v davu nebo při několikahodinovém nošení. U celohlavových masek počítejte také s větším teplem uvnitř a během večera si dělejte přestávky. U dětských masek kontrolujte především správné usazení, dostatečný výhled a bezpečné upevnění. Pokud se v masce necítíte dobře, sundejte ji a upravte způsob nošení.
Co dokoupit ke karnevalové masce, aby převlek vypadal lépe?
Záleží na postavě, ale největší rozdíl často vytvoří několik správně zvolených doplňků ke kostýmu. Masku můžete sladit s parukou, kloboukem, pláštěm, rukavicemi, zuby, vousy nebo tematickou rekvizitou. U masek, které nezakrývají celý obličej, lze vzhled rozšířit také pomocí karnevalového make-upu a latexu. Lepšího výsledku většinou dosáhnete několika prvky stejného tématu než kombinací velkého množství nesouvisejících doplňků.