Červený nos, barevná paruka, obrovské boty a úsměv od ucha k uchu. Všechno na klaunovi má signalizovat jediné: bude legrace. Přesto stačí stejného klauna postavit večer do prázdné chodby, nechat ho mlčky stát pod blikající zářivkou a málokdo by se k němu s nadšením rozběhl.
Klaun má rozesmávat. Jenže zároveň patří k postavám, které se zabydlely v hororech, nočních můrách i popkultuře tak důkladně, že samotný pohled na bílý obličej a červená ústa dokáže být nepříjemný.
Co se pokazilo? Je problém v hororech, nebo bylo na klaunech něco znepokojivého odjakživa?
Ilustrační obrázek vytvořen pomocí AI
Klaun původně nebyl žádné monstrum
Klaun nezačínal s motorovou pilou v ruce ani nečekal na děti v kanálu. Jeho kořeny sahají mnohem dál než k modernímu cirkusu. Už ve středověku bavili publikum dvorní šašci, potulní komedianti a další komické postavy, které si mohly dovolit zesměšňovat autority, převracet společenská pravidla naruby a říkat nebo dělat věci, které by ostatním jen tak neprošly. Podobná tradice komických „narušitelů pořádku“ pokračovala později v evropském divadle a nakonec také v cirkusu.
Postupně se objevil cirkusový klaun, jakého si představíme dnes. Výrazné líčení nebylo náhodné. Ve velkém prostoru musel být jeho výraz čitelný i pro diváky sedící daleko od manéže. Proto přišel bílý obličej, nápadné oči, výrazná ústa, červený nos, paruka a oblečení s přehnanými proporcemi a barvami.
Ani klauni přitom nebyli všichni stejní. Bílý klaun neboli Whiteface býval elegantnější, upravenější a často představoval autoritu – toho rozumného, který se snaží udržet situaci pod kontrolou. Proti němu stál Auguste: neohrabaný, výstředně oblečený smolař s výrazným líčením, který pravidla nechápal, ignoroval nebo je dokonale pokazil. Když mu bílý klaun něco nařídil, byla slušná šance, že Auguste udělá pravý opak a výsledkem bude hádka, pád nebo jiná katastrofa.
Klaunská komika tak vždycky pracovala také s nepředvídatelností. Nikdy jste úplně nevěděli, co přijde dál.
Prvky, které měly klauna udělat výraznějším a směšnějším, jsou paradoxně stejné prvky, které ho dokážou udělat děsivým.
Ilustrační obrázek vytvořen pomocí AI
Mozek nemá rád obličej, kterému nerozumí
Když se díváme na člověka, neustále čteme jeho obličej. Z očí, obočí, úst a drobných změn výrazu odhadujeme, jestli je veselý, naštvaný, nervózní, přátelský nebo jestli bychom od něj měli raději ustoupit.
Klaun nám tuhle práci komplikuje.
Skutečné rysy překrývá silný make-up. Ústa mohou být namalovaná do obrovského úsměvu, který se nemění bez ohledu na to, co člověk pod ním skutečně cítí. Oči zvýrazňuje líčení a celý obličej má jiné proporce, než na jaké jsme zvyklí.
Ještě nepříjemnější může být situace, kdy jednotlivé signály nesouhlasí. Namalovaná ústa se smějí, ale oči ne. Klaun stojí bez hnutí, přestože jeho obličej stále hlásí veselí. Mozek tak nedostává jednoznačnou informaci, podle které by mohl výraz rychle vyhodnotit.
Výzkum příčin strachu z klaunů ukázal, že mezi významné faktory patří obtížné čtení jejich skutečných emocí, nejistota ohledně jejich úmyslů a nepředvídatelné chování. Klaun může udělat něco nečekaného – a právě nevědět, co udělá člověk stojící před vámi, není pro mozek zrovna uklidňující.
S klauny se někdy spojuje také princip uncanny valley, tedy nepříjemný pocit z něčeho, co je člověku velmi podobné, ale současně na tom něco nesedí. U klaunů jde o možné vysvětlení, nikoliv definitivně prokázanou příčinu. Myšlenka ale na jejich vzhled sedí velmi dobře: pořád vidíme člověka, jenže jeho známé rysy jsou posunuté někam, kde začínají působit zvláštně.
Usmívá se na vás klaun, nebo jen jeho make-up?
Proč mohou klauni děsit hlavně děti?
To, co dospělý vyhodnotí jako přehnaný kostým a hereckou roli, může dítě vnímat jinak. Klaun má výrazně pozměněný obličej, pohybuje se neobvykle, může být hlasitý a jeho chování je záměrně nepředvídatelné.
Navíc často dělá přesný opak toho, co při setkání s neznámým člověkem očekáváme. Přibližuje se, gestikuluje, snaží se okamžitě navázat kontakt, může vstoupit do osobního prostoru dítěte nebo ho nečekaně zapojit do hry.
Dítě přitom nemusí stejně snadno jako dospělý oddělit kostým od člověka, který se pod ním skrývá. Silné líčení zakrývá skutečný výraz a znesnadňuje odhad, co člověk udělá dál. Některé děti proto místo legrační postavy vidí velkého, hlasitého a podivně vypadajícího cizího člověka, který se k nim navíc snaží přiblížit.
Neznamená to samozřejmě, že se klaunů bojí všechny děti. Reakce závisí na věku, zkušenostech, konkrétním klaunovi i situaci. Právě kombinace neobvyklého vzhledu, hlasitosti, blízkosti a nepředvídatelnosti ale může vysvětlovat, proč dětská zábava někdy skončí spíš schováváním za rodiče.
Ilustrační obrázek vytvořen pomocí AI
Horor si všiml něčeho, co už tam dávno bylo
Děsivý klaun není výmyslem posledních několika desetiletí. Temnější stránka klaunských a šaškovských postav se v kultuře objevovala už dříve a na konci 19. století dostala mimořádně krvavou podobu například v opeře Pagliacci. Její hlavní postava Canio vystupuje jako klaun Pagliaccio a těsně před představením zjistí nevěru své ženy. Přesto musí nalíčený vyjít před publikum a hrát komedii, dokud se hranice mezi rolí a skutečností nerozpadne a před očima diváků nezabije svou ženu i jejího milence – a příběh rozhodně nekončí potleskem po povedeném představení.
Moderní popkultura ale vzala motiv děsivého klauna a rozjela ho naplno.
Obrovský podíl na tom má samozřejmě Stephen King a jeho román To z roku 1986. Pennywise dokonale využívá rozpor, na kterém stojí celý děsivý klaun: bere podobu něčeho, co má děti přitahovat a bavit, a mění ji ve zdroj strachu.
Následovaly další filmy, seriály, knihy, hry a nakonec i internetová kultura. Děsivý klaun se stal natolik známým archetypem, že dnes nepotřebuje ani příběh. Stačí bílý obličej, nepřirozeně široký úsměv a správné světlo.
Velkou část účinku vytváří porušení očekávání. Od postavy spojené s cirkusem, oslavou a dětskou zábavou čekáme bezpečí a smích. Když se stejná postava objeví v temném sklepě, na konci prázdné chodby nebo začne někoho pronásledovat, nefunguje jen jako další monstrum. Funguje jako něco známého, co přestalo dodržovat pravidla.
Horor tedy děsivého klauna nevytvořil z ničeho. Vzal veselou postavu a začal systematicky obracet její znaky proti nám.
Horor mění význam stejných znaků:
- Červená ústa mohou připomínat krev.
- Velký úsměv se změní v nepřirozený škleb.
- Barevné oblečení vytvoří bizarní kontrast s něčím, co už vůbec není legrační.
- Postava spojená s dětskou zábavou se objeví na místě, kde rozhodně být nemá.
Čím dál stojí klaun od bezpečného cirkusového manéže a čím blíž je k vám v temné místnosti, tím méně chcete slyšet otázku:
„Chceš balónek?“
Ilustrační obrázek vytvořen pomocí AI
Co udělá z veselého klauna noční můru?
Teorie byla pěkná. Teď si ji můžeme vyzkoušet.
Vezměme jednoho úplně obyčejného klauna a postupně ho pokazme.
1. Ještě se smějete
Začínáme bezpečně.
Barevná kudrnatá klaunská paruka, kulatý červený nos, veselé líčení a klasický kostým klauna. Přidejte přehnaná gesta a máte postavu, která může vyrazit na karneval, maškarní nebo dětskou oslavu.
Červený nos celý obličej okamžitě změní, paruka zvětší siluetu hlavy a make-up zvýrazní mimiku. Všechno je přehnané, ale stále čitelné jako komedie.
Zatím dobrý.
2. Něco na něm začíná být špatně
Teď nemusíme měnit ani celý kostým.
Stačí ubrat veselost a několik známých prvků trochu posunout.
Ztmavit okolí očí. Protáhnout ústa dál, než kam přirozeně sahají. Místo veselých barev použít ostřejší kontrasty. Přidat kontaktní čočky, děsivější líčení nebo masku, která skutečný výraz člověka schová úplně.
Klaun má pořád paruku. Pořád má výrazná ústa. Pořád ho poznáte během vteřiny.
Jenže už se mu nechcete smát.
Přesně tady je vidět, jak malá změna může stačit. Prvky, které jsme před chvílí četli jako legrační nadsázku, najednou působí nepřirozeně.
Ilustrační obrázek vytvořen pomocí AI
3. Už neutíkejte. Stejně je pozdě.
Tak dobře. Zkazíme ho úplně.
Vyměníme veselý obličej za masku šíleného klauna, úsměv necháme narůst do rozměrů, které lidská anatomie rozhodně neschválila, a pokud chceme sáhnout po jednom z nejslavnějších představitelů klaunského hororu, nastupuje Pennywise.
Tady už nejde o klauna, který možná působí trochu divně.
Tady už není děsivost vedlejší efekt. Je to celý plán.
Od klasického klauna se přitom pořád nemusíme vzdálit tak daleko, jak by se mohlo zdát. Paruka, výrazná ústa a nápadné proporce zůstávají. Mění se jejich provedení a především význam. To, co před chvílí signalizovalo legraci, má teď vyvolat úplně opačnou reakci.
Můžete tak skončit prakticky na kterémkoliv stupni proměny – od cirkusového baviče až po důvod, proč někdo předčasně opustí halloweenskou párty.
A tím jsme se vlastně dostali zpátky k otázce z úvodu.
Rozdíl mezi klaunem, kterému se smějete, a klaunem, před kterým utíkáte, může být překvapivě malý.
Takže je strach z klaunů vlastně oprávněný?
Pro výrazný strach z klaunů se používá označení coulrofobie. Neznamená to ale, že každý, komu jsou klauni nepříjemní nebo z nich má zvláštní pocit, trpí fobií.
Zajímavé je, že osobní špatná zkušenost s klaunem vyšla ve výzkumu příčin strachu jako méně významné vysvětlení než například obtížné čtení emocí, nepředvídatelnost nebo vliv médií.
Takže za všechno nemůže Pennywise.
Horory spíš zjistily, jak dobře lze využít něco, co už v samotném vzhledu a chování klauna existovalo. Přehnaný obličej znesnadňuje čtení emocí, namalovaný úsměv se nemusí shodovat se skutečným výrazem a klaunské chování je ze své podstaty založené na překvapení a porušování očekávání. Popkultura potom tyto vlastnosti vzala a posunula je mnohem dál.
Klaun díky tomu získal zvláštní výhodu, kterou má málokterý kostým. Můžete s ním rozesmát dětský karneval – nebo zařídit, aby se na halloweenské párty nikdo neodvážil jít sám na záchod. Rozhoduje pár detailů.
Tak si vyberte, na které straně chcete stát. Mezi maskami a kostýmy klaunů najdete obě.
Autor článku: Katerina Kralova
Nejčastější dotazy o klaunech, strachu z klaunů a klaunských kostýmech
Proč se lidé bojí klaunů?
Klauni mohou působit znepokojivě hlavně proto, že výrazné líčení zakrývá skutečnou mimiku člověka. Namalovaný úsměv zůstává stejný, i když oči nebo řeč těla vyjadřují něco jiného, takže je obtížnější odhadnout emoce a úmysly člověka pod make-upem. Roli může hrát také nepředvídatelné chování klaunů a jejich silné spojení s horory a popkulturou. Právě kontrast mezi veselým vzhledem a děsivým chováním využívají také masky klaunů určené na Halloween a tematické párty.
Co je coulrofobie neboli strach z klaunů?
Coulrofobie je označení používané pro výrazný strach z klaunů. Nepříjemné pocity může vyvolat skutečný klaun, fotografie, filmová postava nebo výrazná klaunská maska. Ne každý, komu jsou klauni nepříjemní, ale automaticky trpí fobií. Strach může souviset například s obtížně čitelným výrazem obličeje, nepředvídatelným chováním nebo s tím, jak jsou klauni zobrazováni v hororech.
Proč mohou klauni děsit hlavně děti?
Dítě může klauna vnímat jinak než dospělý. Výrazně změněný obličej, barevná paruka, hlasité projevy, velká gesta a rychlé přibližování mohou být pro některé děti příliš intenzivní. Dítě navíc nemusí tak snadno oddělit člověka od jeho převleku. Pokud vybíráte kostým klauna na dětskou oslavu nebo karneval, bývá vhodnější veselý a dobře čitelný vzhled než realistická hororová maska.
Jak se z veselého klauna stal symbol hororu?
Tradiční klaun měl publikum bavit pomocí výrazného líčení, přehnaného oblečení, velkých gest a nepředvídatelného chování. Horor začal stejné prvky používat opačně. Namalovaný úsměv se změnil v nepřirozený škleb, bílý obličej začal působit mrtvolně a veselá postava se objevila na místech, kde ji nikdo nečekal. Dnes proto existují jak klasické klaunské kostýmy, tak strašidelné varianty mezi halloweenskými kostýmy.
Jak vytvořit klasický veselý kostým klauna?
Základem bývá pestré nebo záměrně příliš velké oblečení, barevná paruka, červený nos a výrazné líčení. Přidat můžete motýlka, kšandy, pruhované ponožky nebo další přehnané detaily. Nejjednodušší cestou je vybrat hotový kostým klauna a doplnit ho vhodnou karnevalovou parukou a dalšími doplňky ke kostýmům.
Jak vytvořit strašidelného klauna na Halloween?
Nemusíte měnit celý kostým. Často stačí zachovat klasickou klaunskou siluetu a upravit obličej. Ztmavte okolí očí, prodlužte namalovaný úsměv, použijte bledší pleť a výraznější kontrasty. Pomoci může karnevalový make-up a latex nebo výrazná děsivá maska klauna. Další inspiraci pro strašidelný převlek najdete mezi halloweenskými kostýmy.
Je ke kostýmu klauna lepší maska, nebo líčení?
Záleží na výsledku, kterého chcete dosáhnout. Líčení umožňuje vytvořit originální vzhled a zároveň zachovat vlastní mimiku, což se hodí zejména u veselého klauna. Maska klauna naopak dokáže během několika sekund kompletně změnit obličej a u hororového převleku může působit výrazněji. Pokud chcete vlastní vzhled, můžete využít make-up a latex. U celohlavových a výrazných karnevalových masek vždy zkontrolujte, zda přes ně dobře vidíte a pohodlně dýcháte.
Co dokoupit ke kostýmu klauna?
Největší rozdíl obvykle udělají správné doplňky ke kostýmu. Ke klasickému klaunovi se hodí barevná paruka, červený nos, motýlek, kšandy nebo výrazné líčení. U hororového klauna můžete přidat strašidelnou klaunskou masku, tmavší make-up nebo další prvky, které veselý převlek posunou směrem k halloweenskému vzhledu.